V loňském roce jsem neviděl lepší, srandovnější a komplexnější film než Zootropolis, myslím ze VŠECH filmů z roku 2016.
Zootropolis je velkolepé moderní město, ve kterém žijí pospolu zvířata ze všech koutů světa. Od myšky až po slony. Do svého vysněného města dorazí i optimistická strážnice Judy Hopkavá, která od malička toužila stát se první králičí policistkou v dějinách. A to se jí také povedlo. Shodou náhod začíná řešit záhadný případ zmizení pana Vydry. Bohužel je nucena vzít do party upovídaného a všemi mastmi mazaného lišáka Nicka.
Zootropolis je skvělá buddy movie kriminálka (kterou si užijí odrostlejší děti a zvláště dospělí), plná dokonalých detailů, na které tvůrci nijak zvlášť neupozorňují a pálí je jakoby jen tak od pasu, vědomi si celistvosti příběhu a důležitějších věcí (nakousnutá mrkev na mobilu; nahrávací propiska; prodejce DVDéček; gradace podfuku s jumbonanukem; vtip s vytím vlků; nápad s lenochody; atd.)
Filmu bych vytkl především dvě věci: naprosto zbytečnou scénu z nudistického klubu, která šla vymyslet úplně jinak a spolupráci kladných hlavních hrdinů s mafiánem panem Velkým.
Film začíná divadelním představením (krev, krev, krev, smrt) mimochodem úžasným a s kouzelným hudebním doprovodem, které nás nenásilně seznamuje na čem je postavený svět Zootropolisu. Genialita filmu spočívá v tom, že scéna s divadlem sehraje v samém závěru další důležitou roli. A takových momentů jsou zde desítky.
Krásné je také, že povahy-vlastnosti-jména zvířat korespondují se zvířaty skutečnými – lenochodi jsou nepřehlédnutelní, ale všimněte si například Judy, když píše na počítači, má uši sklopené, ale ve chvíli, kdy její šéf zaklepe, uši se jí vztyčí a nastraží je jako skutečný zajíc. Judy by řekla: „Těsně vedle, jsem králičice, zlato.“