Hodnocení: 100 %

Tři oříšky pro Popelku

Československo, Východní Německo / 1973 / 75 min / 100%

Už když běží úvodní titulky, vidíme, že služebná nesoucí vědra vody má šátek zelený. Klučík „Dáš to hned zpátky“ klobouček fialový a slouha nesoucí na dvou deskách frgále, má na rukou omrzlé červené kotníky. I ty prsteny macechy mají jasně modrou a oranžovou barvu. Restaurovaná verze hýří takovými barvami a detaily, že je to nám, socialisticky odkojeným, vánočně televizním sledovačům, k nevíře! Můžete třeba patřit na tkané vzory na princově kabátci! Já jsem byl po tolika letech z Popelky totálně v transu! V každém případě se musíte dívat už jen na verzi upravenou po roce 2015! Všimli jste si, že kašpar vrací za jízdy služebné vypitý pohár? Co na to říct. Třeba, přirozeně geniální!?

„Hravě, pravda.“

„Tajtrlíku, ty pytláku jeden.“

„Ctím tvou vlastní zkušenost.“

„Ten lehkomyslník.“

„A nechceš si ze mě střílet?!“

„Ve všem podstatném.“

„Pojď ty nahoru.“

„To bys mně musel připomenout.“

„Nebylo by to lepší s hudbou?“

„Jak synáček zapomněl na to kácení stromů.“

Odpověď: „Tak to vás nesmím zdržovat,“ může použít dívka s naprosto pokornou povahou, hodná zalíbení!

A hlášku: „Vidím, že do dneška jsem neznal princův vkus“, používám ob týden celý svůj život.

To jsem vybral jen pár hlášek z tohoto filmu, které mě neskutečně blaží na srdci.

Při slovech „Rozárko, hlídáš mé poklady,“ je prostě Libuška něžně rozkošná a dokonalá. Její slzy na krajíčku, když brání svého zesnulého otce před macechou, svědčí o její herecké genialitě… Ale to je jedno. Co záběr, to prostě skvost!

Kromě Libušky Šafránkové mě osobně a možná že i vás, nejvíce upoutal Jan Libíček. Mně prostě přijde, že všichni herci, včetně vedlejších z vedlejších (Droběna), odvádí maximální výkon! I ten kůň Jurášek, když se otáčí za Popelkou, hraje dokonale! Pavla Travníčka nadaboval Petr Svojtka, což je asi dobře.

Přebírání hrachu a popela je šikovně využito už na začátku (osmá minuta) a nečeká se až na ples… Skvělé! Pravda, stačilo párkrát prohrábnout a popel by skončil v cihlových spárách, ale na takové detaily člověk při této podívané nehledí. To že holub přistál na ruce Libušky, je samozřejmě krásná náhoda anebo taky, že při natáčení při celém štábu stáli všichni svatí!

Považte, že praní kárované utěrky v ledové vodě sledujeme rovných dvacet sekund (fakt nic jiného) a do toho nám zní krásná Svobodova melodie a vůbec nám to nevadí!!! Zmiňovaná Karlova muzika je geniální, ať si kdo chce říká, co chce! Do smrti nezapomenu, jak se Kamil s Vítkem a princem koulují a má devítiletá dcera se tomu směje, až se za břicho popadá a to se stalo čtyřicet let po natočení! Popelka vůbec nestárne!

Shledání Popelky s princem při lovu srnky zavání genialitou pánů scénáristů, tedy Františka Pavlíčka a Václava Vorlíčka. Popelka se s princem nepolíbí! Samozřejmě vztah naprosto dokonalé, odvážné, krásné, skromné, milé, vtipné a moudré Popelky s naprosto nemožným Trávníčkem, by vedl z hlediska dlouhodobého k tragédii či Popelčinému trýznivému doživotnímu trápení. Ale nesmíme to brát realisticky, protože jinak by Popelka přestala být romantickou pohádkou a neměli bychom se nejen o Vánocích čím dobíjet.

Pořád se nedokážu zbavit představy a mám ji před sebou odjakživa, že závěr a odhalení Popelky šlo udělat lépe a bombastyčtěji! Nicméně… Popelku jsem viděl asi stokrát. Nikdy jsem nezapochyboval. Je to nejlepší pohádka na světě!