Tři bratři se vydávají do světa na zkušenou, aby si našli nevěsty a rodiče jim mohli předat hospodářství. Bratři při svém putování vstupují do slavných pohádek (Šípková Růženka, Červená Karkulka a Dvanáct měsíčků).
Slovo „luxusní“ vůbec nepoužívám, ale tady musím udělat výjimku. Tři bratři jsou nádhernou luxusní pohádkou. Přepych spočívá například počtem českých filmových hvězd na metr čtvereční (Dyk, Klus, Táborský, Polívka, Svěrák, Kaiser, Chýlková, Lábus, Matásek…) Pavel Liška prohodí jen pár vět jako holub, Bittová, Rottrová, Černocká jako sudičky zazpívají po jedné větě a už je neuvidíme. Kamera snímá nádherné zámky, hrady, skály, dobová stavení… Když se chystá královská oslava, tak to není pár komparsistů, ale stovky lidí… Kostýmy jsou krásné, žádné pseudomoderní hadry z fundusu. Písničky chytlavé a se symfoňákem.
Film má samozřejmě i několik vad na kráse (Dyk získá Marušku bez jakékoli snahy…). Za největší škodu ovšem považuju, že tvůrci všechny peníze, snahu, práci atd. vrazili do tří naprosto provařených pohádek! Kdyby všecek ten potenciál byl vložen do pohádky originální – nové, mohlo vzniknout něco, co tu už dlouho nebylo.
Jako filmový verdikt použiju větu Járy Cimrmana, kterého také nikdy necituji, ale tady musím udělat výjimku. „Můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím i nesouhlasit, ale to je všechno, co se proti tomu dá dělat.“ Tři bratři je jedna z nejhezčích porevolučních pohádek, která byla u nás natočená.