Filipa, syna kominíka, od narození pronásleduje smůla tak obrovská, že raději uteče do světa, než aby rodičům způsobil další trápení. Hned zkraje potkává Haničku, do které se zamiluje, aby ji ke své smůle ztratil a ve světě širém beznadějně hledal.
Smolař? Ale proč se navíc chová jako ňouma?! Oukej, takže je to ňoumosmolař. V devatenácté minutě se na plátně objeví hlavní hvězda – Ivan Trojan. Ale na motorce! A jde to do kopru, protože kromě motorky tu není jediný výdobytek průmyslové revoluce, tudíž jde jen o scénáristickou manýru, postrádající smysl. Jeho postava jaksi vzápětí zneuctí statkářovu holku!!! V pohádce?!?!?! To, jak obalamutí hostinského je hotový trapas. Komediant Karlos, s povahou kruťáka, bezmezně miluje svou matku, jako z Psycha. Pak spatřujeme paní Bohdalovou jen a pouze na posteli, což vypadá hóóódně divně, jako z Psycha. Marek Epstein by rozhodně neměl psát žádné scénáře k pohádkám!
V pohádce Šťastný smolař nás čekají dvojsmyslné vtipy („Vím já, která byla ta první?“), kromě motorky taky neonový nápis Monte Karlos, Karlos chce lepou dívku v jednom dni popravit, vzápětí vzít si za ženu, chce s ní mít vnoučata pro svou matku. Logika jak prase!!! Poslední třetina filmu se zastaví na jednom místě, toliko na hradě pana Karlose a je to otravná NUDA a ŠEĎ! Mimochodem, Karlos neměl jediný důvod opouštět svůj hrad, odhodit své bohatství, opustit svou matku, kterou patologicky celý film miloval!
Pohádka Šťastný smolař jen dokazuje, že režisér Jiří Strach nikdy nenatočil pohádku, která by stála za povšimnutí! Jeho pohádky jsou naprosto příšerné! Myslíte, že podprůměrná pohádka O dívce, která šlápla na chléb vyvrací toto tvrzení? Kalamitní Svatojánský věneček to jen potvrzuje! Pak tu máme naprosto příšernou Anděl Páně 2 (na mých 20% trvám, viz má recenze). A pod jednou z nejhorších pohádek, která kdy byla u nás natočena – Tři životy, je podepsán, hádejte kdo? Pokud budete argumentovat prvním Anděl Páně, ať parafrázuji: „Tu by podle scénáře Lucie Konášová uměl natočil kde jaký matla.“
