Princezna Laura se na plese zamiluje do prince Jana ze Sněžného království. Král ale prince vyžene. Z dávného proroctví totiž ví, že právě sňatek s tímto princem, přinese zkázu celé země. Princezna uteče, následuje své srdce. Jak se brzy ukáže, věštba nelhala. Nejenom, že je princ zlý, ale v noci se mění ve sněžného draka.
Laura patří mezi neohrožené hrdinky. Nebojí se říct, co si myslí, šermuje, vesluje, posléze létá na hřbetu draka. Ale její milostný život nestojí za nic. Jako magnet přitahuje falešné, sobecké, povýšené, despotické až kruté muže. Jeden horší než druhý. I ta její láska, dokáže pronášet manipulativní věty jako: „A to mně říkáš, že mě miluješ?“, „Kvůli tobě zůstanu navždy drakem.“ Hraje se o její život a její vyvolený u toho popíjí víno. I kdyby se na konci obrátil vzhůru nohama, takový chlap se prostě nezmění, po čase se u něho projeví jeho staré já, pohádka nepohádka. To by ho musela trefit mozková mrtvice nebo něco podobného. A taky si nedokážu představit, že by tato romance bavila děti.
U každého rádoby romantického švitoření prince s princeznou jsem lezl po zdi. Nepobral jsem větu adresovanou hrdlořezovi, respektive jakémusi černému duchovi: „Z tebe udělám biskupa.“ Cože?!? A ty dvě čarodějnice? Kalamita.
Já vím, že se všichni snažili (Tomicová, Rašilov…), ale co naplat, vyšla z toho pohádka, na kterou se raději znovu nedívat.
