Královna chce svého syna oženit s urozenou dívkou. Ale on všechny odmítá. Vypraví se hledat nevěstu sám. V lese potká krásnou vílu a rázem se do sebe zamilují. Královna jejich pouto nese nelibě, proto povolá čarodějnici, kterou doposud věznila ve svém žaláři, aby je svými kouzly zbavila lásky…
Celá pohádka je natočená na způsob: povídejte si před kamerou, něco dělejte a my to nějak sestříháme a domyslíme děj. Královna vypadá jako čarodějnice, čarodějnice má charisma jako královna. Víla něco vykouzlí a my nevíme co, a nikdy se to nedozvíme. Vizuální ztvárnění kouzel se dá stěží uchopit či pochopit. Čarodějnice je tak mocná, že by si mohla dělat, co chtěla. Místo toho vleze poslušně do věže. Královna, která nenáviděla kouzla, zůstává naprosto v pohodě, když je její syn zjevně očarován! Princ místo paláce žije ve stanu v lese a honí se za vílami; asi normální chování šlechty. Princ se stává škaredým, protože má roztrhané a špinavé oblečení. Na závěr tu máme zvraty jako v Romeovi a Julii. Dialogy, scénář, to vážně nechcete sledovat. Dý katastrófe! Přátelé, dvěma slovy: děs běs. Nebo: to nechcete. I když to vypadá navenek hezky, není jediný důvod, proč ztrácet hodinu svého života tímto. Já se obětoval. Nedělejte to i vy!
