Hodnocení: 80 %

O statečném kováři

Československo / 1983 / 78 min / 80%

Hudba. Hudba je to, co vás okamžitě upoutá (Petr Ulrych). No a pak se pohádka vytasí s dalším trumfem, tím je mlaďoučký, milý, sličný, kouzelný, rozkošný Pavel Kříž alias Mikeš. K němu přibydou siláci Matěj s Ondrou. Byla by z nich skvělá trojka, ale jak už to tak bývá, nic netrvá věčně, natožpak jejich přátelství. Záchrana tří zakletých princezen nabírá nečekaný spád…

Choreografie soubojů šla udělat určitě akčněji a nápaditěji, ale dětem se bitky se žalářníky líbit budou („A nedají si říct a nedají.“).

Moudra film sype tak nějak nahodile, střílí je jako hesla politické strany, ale přesto si mě získala („Nemysli jen na sebe. Je to nemoc, která bere sílu po hrstech.“, „Cestu zpátky si uchovej.“, „Nejdál dojdeš po svých, to platí, co světem je svět.“, „Na světě se nestane něco jen tak.“, „Musíš jít zdaleka a dlouho.“).

Co se mi na Statečném kováři líbí asi nejvíc, je jeho pohádkové podání, tak jak je známe z knih Karla Jaromíra Erbena nebo Boženy Němcové, podle které pohádka vznikla.

Pohádce se humoru moc nedostává, ale kompenzuje ho napětím, dobrodružstvím a nutno taky říct strašidelností („Hoř světýlko, plápolej, tupou sílu udolej.“). Svým ztvárněním vyhlíží jako z dílny páně Jakubiska. Mikeš se spouští do studny do jiného světa, ale v něm to vypadá úplně stejně jako na zemi. Dokonce v podzemí padá sníh!?! Zajímavá je i Culíkatá (Magdalena Reifová), která se na plátně objeví na pár vteřin a zmizí, stejně jako v pohádce Darmošlap z Nemanic a princezna Terezka. Asi v roce 1983, kdy obě pohádky vznikly, pouze běhala před kamerou.

Kovář se natáčel mimo jiné na hradě Buchlově a v přilehlých horách, kde jsem prožil půlku života, takže i proto mám pro ni slabost. Buchlovské hory mají své kouzlo nejenom pro našince, co říkáte? Zahrál si tu i divočák, co žil v ohradě pod Buchlovem. Ve skutečnosti byl velice krotký, mohli jste si ho pohladit, ve filmu si ovšem zahrál prase divoké. Do dneška si vzpomínám na historky s polystyrenovými kameny, které měli někteří mí kamarádi to štěstí zvedat s lehkostí, jako Ondra. (Zbylou půlku života žiju poblíž Moravského krasu, kde se točilo taky, takže chápete…)