Králův nejdražší přítel nasadil v boji za něho život. Těsně před smrtí mu král slíbil, že jeho dceru v den dvacátých narozenin přijme do svého rodu. Slibu dostojí tak, že si princezna vezme za muže jeho syna. Prince ale zajímají lesy, řeky, ptáci, chce především volnost. Moudrá princezna záhy pochopí, že se k sobě vůbec nehodí. Jak se ale vzepřít královskému slibu?
V pohádce se nevyskytuje žádná typicky záporná postava! V pohádce… Spíš historickém syrově divném nepohádkovém filmu, jehož kvality sráží otřesná muzika, potemnělé interiérové záběry, nevěrohodný klučičí kukuč Lucky Vondráčkové, slabá režie, mdlý děj s dialogy atp.
Nevím, jací jsou ve skutečnosti, ale na plátně Maroš Kramár i David Kraus vypadají sympaticky. Dokonce se k sobě hodí, myšleno jako otec a syn. Pak se zjeví i Kraus starší, kterému role sarkastického šaška přistane. Lucka Vondráčková vypadá mile a hezky. A krásná Klára Issová jako by vypadla z nějakého pět set let starého portrétu.
To, jak Lucka coby kluk, fackuje prince, by logicky vedlo k bitce a tvrdému potrestání. Moudrá sličná urozená princezna chce před svatbou políbit panoše, aby ho uplatila?! Cože? Střih z hrobu na mísy s jídlem, mělo být co? Není divu, že režisér Kryštof Hanzlík v současnosti točí už jen Růžovou zahradu.
Původní scénář pochází z pera Františka Pavlíčka (Tři oříšky pro Popelku), ale těžko se tomu věří. Tak či onak, scénář chtělo vypilovat. Bojím se, že by z toho byl nejeden vagón železných pilin a špon. I přes výše zmíněné nedostatky jedno vím jistě. Z některých nepovedených pohádek (Královský slib je nepovedená pohádka) bývám hodně rozladěný, ale toto, záhada, není ten případ.
