Historky z kina

Úchyl

Jsem naprosto normální dospělý chlap. Fakt! Abych mohl psát recenze na dětské filmy, musím na ně pochopitelně chodit do kina. Většinou sám. Chápete. Osmdesát procent filmů nestojí za nic, takže se zpravidla tvářím dost znechuceně. Strašně mě taky zajímá, co na film po... číst dál

Žeru

Po skončení promítání stála malá holčička ve foyer kina a rapovala: „Žeru, žeru, žeru, žeru, žeru, žeru…“ Její maminka i já jsme na ni hleděli s otevřenými ústy, neb před chvílí jsme viděli celkem mírumilovný holčičí film, který vůbec nesouvisel s jídlem. Po chvilce... číst dál
Věštba

Věštba

Jistě znáte filmy s potitulkovým záběrem. Ve filmu Tlapky na pedály je taky takový. Prasátková vědma divákům z křišťálové koule věští, že je čeká fronta na záchod. Při odchodu z kina malý kluk ukazoval prstíkem směrem k WC, kde se hromadili lidé. Tatínkovi s výrazem... číst dál
WC

WC

Při dnešní návštěvě kina byl můj intelekt otestován u dveří toalet. Samozřejmě, že jsem vešel do těch špatných. Hrozné! A co Ty? (Brno, 1. 12. 2024) číst dál

Utrhnutý ze řetězu

Když jedna z kreslených postav pravila: „Je to fakt bžunda,“ tatínek, který byl v kině se svými dvěma syny, si přejel rukama ztrhaný obličej. O chvíli později další postava prohlásila: „Film se utrhl ze řetězu,“ to už tatík nevydržel a zbytek představení strávil... číst dál

Dress code

Na dnešním filmovém představení doprovázel jednu elegantně vyhlížející dámu ve středních letech muž, jak to říct, v pracovním oděvu. Nepřišel jsem na jiné vysvětlení, než že se chlápek zapomněl v práci, načež to časově nezvládl, takže aby stihl sraz v kině, přišel... číst dál

Holčičí jízda a já

Publikum v kině bylo dnes dosti specifické. A nevyvážené. V řadách přede mnou seděly maminka s dcerou, babička s vnučkou a zase babička s vnučkou a maminka s dvěma dcerami. Vedle mě babička s vnučkou, za mnou dvě holčičí kamarádky a pro změnu zase babička s vnučkou,... číst dál

Bioscop

Hluboký, tajemný, magický, záhadný, mysteriózní hlas na úvod filmu ohlásil: „Bioscop uvádí…“. Malý kluk o řadu výš se snaží tón hlasu napodobit, přičemž se ptá rodičů: „Bi o skop uvádí… Co to je?“ No, nechtěl bych být rodičem, který erudovaně během dvou následujících... číst dál

Datum

„Kolikátého je? Kolikátého je? Kolikátého je?“ Doléhal v předsálí malý kluk stejnou otázkou na svého otce. „14.45,“ pravil otázaný s očima zahleděnýma do prázdna. Tatík byl evidentně indisponován. Ale já ho chápu. Měl před sebou Boba a Bobka: Na stopě Mrkvojeda a... číst dál

Hendikepovaná dívka

Už při příchodu jsem si v předsálí všiml silně kulhající dívky. Kam se hrabe Joffrey de Peyrac. Shodou okolností seděla poblíž, tak jsem mohl kromě filmu sledovat, jak se občas svíjí v křečích. To ovšem nebylo nic ve srovnání s tím, jak dopadla po dvou hodinách... číst dál
Emoce

Emoce

Na dnešní filmové projekci si děti zakrývaly oči, když se hlavní hrdinové pusinkovali, plakaly, když byla hlavní hrdinka otrávena, tleskaly, když byli vojáci přemoženi, napodobovaly ďábelský smích zlé královny (což mě totálně rozsekalo) a se závěrečnými titulky... číst dál
Retro

Retro

Dnešní den byl plný nostalgie a vzpomínek. Těch situací nastala celá řada, tím vás nebudu zatěžovat, ale vrcholem byla návštěva venkovského kina, kde se zastavil čas a já se díky tomu vrátil do doby, kdy mi bylo tak osm! Na fotce současný lístek, nemálo podobný těm,... číst dál

Maso

Každý se na promítání vybaví jinak. Někdo má rád popcorn, jiný Pepsi, někdo nachos… Dneska si jeden tatík, vzezřením řezník Špejlík, koupil někde nakrájenou slaninu a s malou dcerkou si bužírovali rovnou z balicího papíru a bez pečiva. (Blansko, 6. 10.... číst dál