V podstatě sledujeme děj Zlatovlásky. Ale naštěstí scénář napsal někdo, kdo se nebál pohádku pozměnit (například: mladík rozumí zvířecí řeči, aniž by zbagroval kus pečeného hada). Napsal ji někdo, kdo stál pevně nohama na zemi (například: „Nejsem barbar, abych si přivlastnil ženu, která má v lásce jiného.“). Napsal ji někdo, kdo umí překvapit, a ne jednou (například: dva vychytralí a zlomyslní padouši pomohou zachránit člověka v nouzi, aniž by zpočátku z toho něco koukalo). Jsou to režisér Jan Schmidt (režisér trilogie Osada Havranů, Na veliké řece, Volání rodu) a scenárista Václav Šašek (Petrolejové lampy, ale třeba i Záhada hlavolamu).
Bohužel do toho oba pánové šli na půl plynu nebo v tom bylo něco jiného, nevím. Každopádně vznikla pohádka bez jiskry. Srdce princezny Verunky si vážně na začátku příběhu získal toporný, unylý král se začínající pleší? Zajímalo by mě, proč krále i černokněžníka hrál stejný herec?! Taky přemýšlím, jak děti berou situaci, kdy hlavního hrdinu provokativně svádí nějaká žena?! Všemi vychvalovaná hudba je s prominutím katastrofální. Ivana Hlase mám rád, ale bohužel se jako autor filmové hudby fakt nenarodil! A to, že se hlavní hrdina ze začátku jmenoval Jaroslav a pak mu říkali Miroslav, ponechme stranou.
Krásný je zámek, hrad, příroda, koně… Ale co naplat, pohádka se vám z paměti vytratí stejně rychle jako princezně láska ke králi. Bodejť by ne, až ho (krále) / ji (pohádku) uvidíte!
