Vzpomínám si, že jako klučina jsem díky této pohádce dostal obrovskou chuť na chleba s tvarohem, až mně ho maminka musela nachystat k svačině. Tak přesvědčivě si na něm pochutnával Zdeněk Řehoř. Přiznám se, že já tak nadšený nebyl.
K ději asi tolik: Hejkal touží žít mezi obyčejnými lidmi. To se mu splní, stane se kominíkem, a dokonce se zamiluje do milého děvčete.
Knížepán je mírně na hlavu, chce vidět strašidlo a pak ho jako atrakci ukázat šlechtě. Člověk čeká pořád nějaký zvrat, překážku, zradu, neštěstí, páč se to na mnoha místech nabízí. Neříkám, že by to bylo ku prospěchu. Ale dočkáme se jen jednoho zahejkání. Jinak si děj plyne pěkně pomaloučku polehoučku. Neříkám, že je to špatně. Bohužel pohádka je to slaboučká jako jarní vánek.
