Říká se, že Martin Frič ze svých pohádek Dařbuján a Pandrhola a Princezna se zlatou hvězdou, které mimochodem natočil v jednom roce, nebyl příliš nadšený. Trochu mu dávám za pravdu. Na jeho majstrštyky nemají, ač by jistě nemalé množství režisérů bylo v sedmém nebi, kdyby aspoň jednu z nich měli na svém kontě.
Pixar asi od Friče odkoukal animované intro do pohádky. Pro někoho možná až na samé hranici kýče malebná hornická vesnička, kterou postavili na Barrandovském kopci, má za mě své kouzlo. Mám naprosto zcestnou domněnku, že když Bořivoj Zeman viděl scénu nemocného Pandrholy v posteli, napadl ho vizuál k Šíleně smutné princezně, a k tomu slyšel koktajícího havíře Matěje… Jinými slovy na několika místech pohádka oslní svou vynalézavostí.
Dařbuján a Pandrhola je natočený v barvě a objevují se tu i zajímavé triky s mizením postav, vadnutím květiny či s létající kosou. Naprosto ikonickými se staly jitrnice na stromě a pivo v potoce, to je něco, co se prostě nezapomíná! Herecký ansámbl dokonalý (Sovák, Hrušínský, Lohniský, Neumann, Fialová…). I naprosté štěky tu hrají herečtí mistři typu Otakar Brousek, Josef Hlinomaz či Vladimír Menšík. Komično a humor („Dvanáct hubiček. Počítej, aby nešidil.“, „Kterou ty znáš?“) tu ovšem dusí celkem tíživá atmosféra chudoby a vážných chorob. Musíme pak hodně přimhouřit oko, když na začátku Dařbuján dá své těhotné ženě k obědu půlku krajíčku suchého chleba a ke konci ničí celé pytle mouky. Obě oči pak při neustálé konzumaci alkoholu, i když nemáte co do úst.
PS: Komunistickým pohlavárům se určitě moc líbilo, že boháči jsou ti zlí a chudý lid ti dobří. Chrochtat blahem pak museli, když Dařbuján odmítl za kmotra pro své novorozeně samotného Pána Boha!
