Konečně se v kině promítala normální pohádka = dobro je dobrem a zlo zlem; nabízí přirozený, uvěřitelný a přímočarý děj, který není przněn popkulturními odkazy; a pánbůh zaplať, není ve 3D! Mluvím o Cestě za Vánoční hvězdou.
Kdysi dávno ztratil král svou jedinou dceru, která se vydala do lesa hledat Vánoční hvězdu. Dcerka se však už nikdy nevrátila. Královna zemřela žalem a nešťastný král Vánoční hvězdu proklel. Na jeho království sestoupila tma a smutek. Jeden mudrc králi předpověděl, že pokud se mu podaří do deseti let Vánoční hvězdu opět rozzářit, jeho dcera se vrátí domů. Mladá vesnická dívenka Sonja podá králi záchrannou ruku, vydá se Vánoční hvězdu najít.
Na pohádce nejvíce upoutá její výprava a vskutku krásné scenérie a příroda. Tato norská pohádka se natáčela i u nás (aspoň čtvrtina Čechů je uvedena v titulcích:-). Potěší hrad Pernštejn. Ihned vás upoutá také krásná a půvabná hrdinka Sonja, se kterou se okamžitě ztotožní kdekterá mladá dívenka; a všichni kluci se do ní musí zákonitě zamilovat :-). Medvěd, sova, trpaslíci atd. jsou řešeni klasickými trikovými metodami. Pohádka potěší i rodiče, kteří si cení například pohádek „Princezna Fantaghiro“ či „Ronja, dcera loupežníka“, kterým se Cesta za Vánoční hvězdou svým zpracováním nejvíce podobá.
Film má své nedostatky, místy působí naivně. Například když hrdinka vyrazí z ničeho nic na cestu za hvězdou bez jídla, pití a bez čehokoli, co by se jí mohlo hodit, i když tuší, že putování může klidně trvat měsíce. Herecký výkon pana krále je slušně řečeno toporný.
I když Cesta za Vánoční hvězdou neperlí originálními nápady, má v sobě velké kouzlo, kterému se dá lehce – pokud chcete – podlehnout.