Zlatá princezna do sebe kloubí motiv Krásky a zvířete či Erbenovo pojetí ptáka Ohniváka a lišky Ryšky a pohádek Němcové. Konkrétně: příliš lehkovážná princezna (čti: blbá blondýna) se dostane do spárů ohyzdného jezerního vládce, který se do ní bezmezně zamiloval. Proč? Aha, ona je láska slepá. Aby prozřela, doslova ji za trest pozlatí. Kletbu zlomí jen ten, kdo se do živoucí zlaté sochy zamiluje. Je vlastně podobně znetvořena jako on. Kapku komplikované, říkáte si. Máte recht. Obluda dokonce ví, že zachráncem může být syn rybáře, kterého dovede přímo k ní!?! Zvláštní masochismus, sám ji miluje a nabízí jí jiného, kterého lapil do své pasti?!?
Příběh vytváří situace jednostranné lásky. Do vztahu dvou vždy vláká chudáka třetího, který s tím nemá nic společného, načež je vláčen a zapleten do těchto poměrů. A to se stane několikrát. Samotná tečka pohádky je uspěchaná, nedopovězená. Chtělo to ještě několik okamžiků přidat. Co pán podsvětí? Co rybářova schovanka? Dětem bych ji nepouštěl, je ponurá až příliš, statická, plná nesrozumitelných dialogů. Jinak řečeno: děti nebude bavit, příběh nedocení a některým může způsobit trauma.
A pro vás dospěláky? Řada scén sice vyznívá zkratkovitě, ale i tak budete mít o čem přemýšlet! Navíc děj nabízí něco, co dělá z každého filmu neopakovatelnou záležitost: totiž originalitu! Služebná princezny je v záblescích okamžiků komická až na půdu (Simona Stašová). Princezna poznává, že láska není a nemůže být sobecká (vrchol filmu).
PS: Já osobně jsem měl chuť si pohádku ihned pustit znovu, abych jí více porozuměl.
