Dvanáctiletý Ben nadevše miluje muziku, jídlo a vaření. Je to na něm znát. Jednoho dne se zamiluje do spolužačky Kláry, což je dost silná motivace ke zhubnutí.
Letecké záběry, které spatříme na úvod a ještě na vícero místech, jsou parádní. Zastavené loutky jsou pěkný nápad. Vůbec grafická stránka vás okouzlí, paradoxně, i když většina loutek by vyhrála konkurz do strašidelného zámku. Výtvarníci si určitě zaslouží metál. Dokonale si pohrály se všemi detaily (kastroly u babičky na chalupě mají přesně tak okřápaný smalt jako u babičky mojí…).
V oficiálních materiálech distributora se dočtete, že jde o animák s humorem za doprovodu nadupaných songů. Tak humorný moc není (šikana, depky z nadváhy, přejídání, neopětovaná láska, atd.). Scénář napsal, podle mě velmi přeceňovaný, Petr Jarchovský. No a muziku (Michal Novinski) jak ze začátku devadesátých let, rozhodně za nadupanou nepovažuju (například závěrečná krutě obyčejná písnička Žeru tě, živote!).
Asi nejvíc mě překvapil a vlastně udělal radost, hlavní pubertální hrdina, že je vnitřně přijatý („Určuju trendy trenek.“, „Máte to mít.“). A hlavně mají všechna děcka ve filmu zdravé a hezké vztahy s rodiči, dospělými!!! Nejsme svědky hádek, výlevů, zkratů… Ben jde s tátou na ryby, maminka mu pomáhá a on jí, s babičkou vaří, macechu respektuje a ona mu poradí, Benův kamarád má tátu, který zvučí jejich kapelu atd. Nevšední, skvělé! Též jsem se bál, že tvůrci do nás budou valit, že je jedno, jak vypadáte, hlavní je, jací jste uvnitř. Ale naštěstí to tak není.
Jinak Život k sežrání, není pro malé děti. Ukazují na sebe prostředníčky, šikanují se, rvou se, dělají si naschvály, dialogy např. „Ty vole, dvě kila jsou dole.“, asi nejsou to pravé ořechové pro školkáčky.
PS: Bacha. Když se rozhodnete zhubnout, jídlo je všude!
