Příběh malé Sofie a jejího tatínka, kteří žijí sami, začíná mile a slibuje báječné dobrodružství. Každou noc tatínek vypráví pohádku, kde hraje hlavní roli Prince. O pět let později se ze Sofie stává puberťačka, příběhy jejího otce ji přestávají zajímat. A tak se otec snaží vymyslet, jak v životě své dcery zůstat důležitou postavou.
Film je hraný (hlavního hrdinu ztvárnil Omar Sy), řeší problémy dospívání podobným způsobem jako legendární V hlavě. Příběh se vyvíjí pomalu, to by nevadilo, protože se na vhodných místech prolíná s pohádkovým světem, takže působí „barevněji“, ale bohužel jsou obě linie nezajímavé, nenápadité, fádní, nudné, klišé. Hlavní postava Princ jedná jako padouch, ne, je padouch! (unese nevinného člověka a regulérně ho chce sprovodit ze světa). Na jeho provinění se v příběhu nějak zapomene, neřeší se. To, jak ve světě zapomnění potkává svou ženu a jak se jí svým způsobem vysměje, je výsměchem celému filmu. Jak může otec s dcerou zapomenout na manželku a maminku a takto se k ní chovat?! Tento moment byl pro mě znamením, že páni scénáristé vůbec nerozumí tomu, co píší, že nedokáží udržet příběh pohromadě, aby dával smysl. (Jestli ve světě zapomnění byly věci, na které Sofie zapomněla, tak potěš koště. S takovými hračkami by si nehrál ani Frankenstein coby dítě.) Bohužel mi další vývoj děje dal za pravdu. Film pak naprosto selhává v závěru, kdy je nám během několika záběrů naservírováno jakési polovičaté vyústění. (Měl jsem za to, že zborcený svět je svět Sofie. Jak je možné, že ten stejný ožije u jiného člověka? A jestli patří tatínkovi, tak to celé nedává smysl.)
Nevtipně, předvídatelně, kýčovitě a korektně vyprávěný příběh, který známe už od Pixaru. Sáhněte raději po V hlavě.
