Aninka žije na statku se dvěma nafoukanými sestrami, kterým musí sloužit. Jednoho dne najde pírko, jehož pomocí si přivolá prince Vítka, zakletého do ptačí podoby. Když zlé sestry zjistí, že se Aninka schází s pohledným mladíkem, pírko jí zničí a Vítek zmizí. Aninka se vydává do světa prince zachránit.
Hned od začátku jsem si musel zvyknout, že herci své repliky spíše recitují, místo toho, aby byli přirození. Nechtěně směšně působí okamžité zamilování hlavních hrdinů, hledání pramene uzdravující vody, křísení Aninky nebo souboj prince s čarodějnicí. Úplně nadbytečnou byla postava druhého prince v podání Marka Lambory, setkání s panímámou nebo scéna s kachnou a sovou. Pohádka si vypomáhá okatými berličkami, to když se vodník vždycky vytasí s nějakou zázračnou pomocí. Za scénáristický invalidní vozík lze považovat úkryt srdce čarodějky.
Režisér Zdeněk Troška nám jako vždy nabídl několik sladkých písniček, mnoho záběrů jihočeské krajiny a hromady barokních kostýmů. Vzhledem k tomu, že příběh pohádky není nic extra (pořád se někam jde a jde) a o originalitě nemůže být ani řeč (x-tá variace na pohádku o hadí kůži), budete mít po čase velký problém si vzpomenout, kterou že z Troškových pohádek jste vlastně viděli a o čem byla.
Ale abych aspoň něco pochválil. Smál jsem se sestrám Aninky – Boubelíně a Žouželíně, i když se jednalo o karikatury. Bohužel jsou jen na začátku. Za každou dávám jednu hvězdu. Jinými slovy 40%. Ne, opravdu jsem se nezbláznil. Troška poráží Pixar!
