Zakletí Elly spočívá v tom, že jí jedna střelená sudička přiřkne při narození absolutní poslušnost. V praxi to znamená, že nemůže odmítnout žádný příkaz. Její život je méně, či spíše více, vláčen situacemi, ke kterým by Ella za žádných okolností nedala souhlas. Jako třeba zavraždit následníka trůnu…
Škoda, že film využívá provařený motiv Popelky, vztahy skoro jak přes kopírák ze Lvího krále, motivy ze Shreka, tvůrci nám okatě sdělují, že viděli kultovní Princeznu Nevěstu („Provozuje LVO. Lítání V Opilosti“), četli pohádky bratří Grimmů atd. Je skoro zázrak, že Zakletá Ella drží pohromadě a dokonce vykazuje záblesky originality!
Někdo by mohl považovat jezdící schody, svítící billboardy, dámské kabelky, prastaré umění origami, fanklub prince Charmonta atd., za dehonestaci žánru pohádky. Osobně jsem právě z těchto prvků byl nadšený!
Vtip v tomto filmu se vážně podobá Princezně Nevěstě. Původně jsem si myslel, že za tím stojí stejní tvůrci. Herec Cary Elwes mi to jen a jen potvrzoval. Zde příklad onoho humoru: „Šustění vždycky předchází křiku a útěku. Najdou kusy našich těl rozházených po celém lese.“ Milovníci romantiky, tedy asi ne děti, si užijí taky své („Přežiju to?“, „Hvězdy jsou ti nakloněny.“).
Z herců bych vyzdvihl v té době ne tak slavnou Anne Hathaway, která se tu pěkně odvázala a dokázala, že se nebojí ze sebe udělat totální bláznivku. Také naprosto dokonale slizkého padoucha, již zmiňovaného Cary Elwese. No a v neposlední řadě Lucy Punch, nevlastní sestru Elly, která je prostě skvostná!!!
Domnívám se, že v roce premiéry (2004) bych dal Elle z Frellu tak 60%. Ale ta pohádka zraje. S odstupem let se nebojím na ni podívat znovu, či doporučit její zhlédnutí. Nápadem, zpracováním, originalitou, hereckými výkony, příběhem, prostě vším, co dělá film filmem, mně Zakletá Ella přijde skvělá.