Ani tady nebudu psát, kolikrát jsem si ji musel opakovaně pustit, protože jsem u ní vždycky usnul. Je divná, přitažená za vlasy, trapná, nevzhledná, pro děti nesrozumitelná… kalamita. Nicméně ukazuje jeden z mnoha aspektů, jak to fungovalo za totality před sametovou revolucí, krátce po ní a jak to například funguje v Česku a Slovensku v roce 2026, kdy jsem si pohádku pustil znovu.
Jak jednoduše vyjádřit, o co jde… Zachýsek, opravdová nula, říká blbosti, chová se jako dement, dme se pýchou a nemá proč, přivlastňuje si práci ostatních, hrabe jeden post za druhým, aby měl co největší moc… Nicméně se najde nemalé množství lidí, kteří mu tleskají, obdivují ho, nechají si líbit jeho jednání, imponuje jim, do krve ho budou hájit a vyvyšovat, zakrývají si před pravdou oči, jdou s davem… a to je na tom ze všeho nejhorší. Jak říkám, mám z toho kopřivku v roce 1990 i 2026.
Takže vlastně by si pohádka zasloužila vyzdvihnout na piedestal. Rozhodně. Ale jako příběh pro děti ji musím hodnotit krapet příkřeji. Vládne tu nuda, temnota, nesrozumitelnost, dějová prázdnota, opak legrace…
