Kanadský animovaný film Willoughbyovi od Netflixu pojednává o nefunkční rodině, kde se rodiče milují, ale své čtyři malé děti přímo nesnáší, ani jíst jim nedají. Bezohlednost a sobeckost rodičů nemá hranic. Nejenže je bez skrupulí opustí a jedou si na dovolenou, ale prodají i jejich starobylý dům, nestarajíce se, co bude s jejich potomky. Tradiční poselství o rodině tady dostává těžce na frak.
Rodiče Willoughbyovi své děti trápí a mě ze začátku film taky hodně trápil, byl za každou cenu vtipný, za každou cenu jinaký, ujetý, nelogický, náhodný, schválně podvratný až zvrácený. Úvodní scéna budiž příkladem: dítě ihned po porodu otec vyhodí na chodbu se slovy: „Jestli chceš lásku, pak doporučuji hledat jinde.“ Ten film je zběsilý. To je to správné označení, které ho vystihuje. Když si najdete synonyma k tomuto slovu, jsou to: zuřivý, šílený, divoký, litý, prudký. Tím vším je. Nápady jako chůvopal, „Dokonalá rodina“ nebo Sirotčí úřad patřily k těm rozkošným a šíleným zároveň. I hlášky jsou toho rázu („Osiřeli jsme, tak se musíme zas odosiřet.“). Styl animace lze považovat za stejně hravý, postavičky jsou ultra hubené či ultratlusté, pohybují se, jako by byly z gumy, všechno to vypadá jako duhová groteska.
Dokážu si představit, že pětileté dítě uteče od obrazovky, desetileté se bude dívat po rodičích, jestli to myslí vážně, že se na to dívají, dvanáctiletí se budou řehtat, dospělí se budou bavit nebo v půlce tu příšernost vypnou. Těžko říct, do jaké skupiny budete patřit.