Tak se Fryšták, Hodslavice či Bystřice pod Hostýnem proměnily na Heřmánkov, do kterého se přistěhovala jedna rodina s vysokoškolačkou Bíbou a jejím mladším bráškou Ludvíkem Čtrnáctým, který miluje fyziku. Jeho experimenty týkající se například rychlosti zvuku (zvonice), výroby elektrického náboje (králíci) či volného pádu (meloun), nenechávají místní obyvatelstvo v klidu.
Film podle knihy Aleny Vostré „Výbuch bude v šest“ neztratil do dneška skoro nic na svém půvabu. Vtipy fungují: „Jak se jmenuješ chlapečku? Musíme ti zapsat pozdní příchod.“ „Švidrnoha.“ „Neříkal včera, že se jmenuje Alois Jirásek?“, „Housle. Zase něco proved.“, „První, druhý, první, druhý, Čtrnáctý.“, „Asociální živel.“, „Latex? Ten drží jak hrom.“, „Na hmotnosti nezáleží.“ atd. Děti hrají dobře, ani nepoznáte, že je diriguje Josef Pinkava (Kopretiny pro zámeckou paní, Terezu bych kvůli žádné holce neopustil, Metráček). Sourozenci se mají rádi, což se taky všude nevidí. Ale závěrečné dovádění pana učitele s žákem, by dnes bylo patrně označeno jinak, než radostné setkání dvou nadšenců do vědy a přírodních zákonů.
Ani za svět si nemůžu vzpomenout, jestli v létě byly či nebyly melouny nedostatkovým zbožím, jako v zimě pomeranče a banány?!?
