Hlavní hrdinkou je šestnáctiletá Salma, co se chová jako nána, posedlá vidět stůj co stůj své mrtvé rodiče. Z filmu jsem měl pouze pocit, že se chce svézt na popularitě veleúspěšného Coca. Co je platné, že ho dělali mexičtí tvůrci. Tam, kde bylo Coco milé, vlídné a děti neděsilo, tak Velké přání dělá pravý opak – není vlídné, není milé a děti straší. Místo zajímavého odhalení, jak to vlastně bylo s rodiči, se sama Salma stává jakousi posedlou bytostí, metající nadpřirozené hromy blesky. Zničehonic umí čarovat a říkat kouzelné formule. Velké přání je plné zaklínání, kouzel, kostlivců, démonů, ztracených duší… Ze všech strašidel byla nejméně strašidelná smrtka s kosou a bohužel jen u její postavy jste věděli, o co jí jde. Už dlouho jsem neviděl zmatenější film. Dialogy jako by psaly děti ze základky. Animace působí zastarale, postavy se hýbou jako roboti.
Během sledování Velkého přání jsem měl jedno velké přání: aby už byl konec.