Velká oříšková loupež začíná slibně. Veverčák Bručoun si s ostatními zvířaty žije jako v pohádce. Tedy v oříškárně. Nemusí nic dělat, o nic se starat, oříšky se jim sypou rovnou do úst. Bručounovi, ale jeho kamarádka rozumně vytýká, že jsou líní, rozmazlení, tlustí, a nabádá je, aby se vrátili do parku, kam patří. A pak se to stane. Celá oříškárna nedbalostí krtka vylétne do povětří. Jediné místo, kam se dá ukrýt, je přilehlý park, ve kterém kdysi všechna zvířata žila. Ale ten se rozhodne přestavět na lunapark chamtivý a zlý starosta.
A pak to jde celé do kytek. Park i film. Kompletně celá druhá polovina filmu (40 minut) se odehrává v noci a i tvůrci mají temno. Scénáristům asi někdo vysál mozek. Podezírám z toho deratizéry s vysavači, kteří se tam zjevili. Buldozery přičiněním malých hlodavců začnou létat vzduchem, myši převrací náklaďáky, začne se střílet a mlátit, všechno vybuchuje, všechno se ničí, každá druhá postava se chová jako nějaký démon, přestávají platit jakékoli zákony, hlavně fyzikální…
Už jednička Velké oříškové loupeže byl paskvil. Jak vidno, tvůrci si z toho vůbec nevzali ponaučení. A proč se film jmenuje Velká oříšková loupež, když tam k žádné loupeži nedojde?!