Hodnocení: %

Úchyl

Jsem naprosto normální dospělý chlap. Fakt! Abych mohl psát recenze na dětské filmy, musím na ně pochopitelně chodit do kina. Většinou sám. Chápete. Osmdesát procent filmů nestojí za nic, takže se zpravidla tvářím dost znechuceně. Strašně mě taky zajímá, co na film po projekci říká cílové publikum. A pokud mám přispívat do rubriky Historky z kina, pohybuju se nenápadně mezi dětmi, pozoruju je, napínám uši, abych slyšel, co říkají…

Shrňme si to: Sám v šeru kina, s tváří nechutnou, slídím kolem dětí. Ať to beru z jaké strany chci, v kině splňuju téměř všechna kritéria pro označení pedofil, úchyl a šmírák. Jak vidíte, jsem při tak nevinné činnosti, jako je návštěva biografu, jednou nohou v kriminále. Vůbec bych se nedivil, kdyby si pro mě někdy po My Little Pony 7 přijela zásahovka. Už to slyším ve vysílačkách: „Je to ten jedinej chlap, co vyleze z kina!“