Třetí pokračování Trollů není tak ulítlé jako dvojka (která se mi líbila asi nejvíc) a ani zajímavější než jednička. Jsme svědky rozpadu jedné chlapecké skupiny trollů, toho, jak se každý vydává svou cestou (jistě se vám vybaví spousty hezounků, které potkalo to samé…) a jak se musí dát zpátky dohromady, aby zachránili jednoho člena kapely. Říkám to nerad, ale nudil jsem se. Zasmál jsem se jen očnímu zánětu.
Z plátna na vás cákají barevné gejzíry odevšad a všude, fádní popík vám trhá uši (grády mají jenom písničky od Eurythmics), postavy na vás chrlí nic neříkající věty (zapamatoval jsem si jenom vyšťaveného tvůrce, který říká, že má energii jenom na vánoční album nebo zazpívání hymny). Bývá ještě zvykem, že když kapelám dojde dech, vydávají The Best Of alba…
Zajímaví z mého pohledu byli hlavní záporáci Velveta a Venýr a pochopitelně hlavní hrdinka Poppy, která je pořád plná energie, naděje, je vytrvalá, věrná, odpouští, prostě, kdo by takovou kámošku nechtěl mít?!! Můj závěr je ten, že Trolly trojku je fakt zbytečné vidět. Ztráta času.
