Devítiletá Zizi nebo jak ona sama říká: „Půjdu do páté a neříkej mi Zizi, nejsem malá,“ se na letní prázdniny vrací ke své rodině žijící uprostřed amazonského deštného pralesa. Ona by ale raději zůstala se svými kamarádkami ve městě už jenom proto, že se bude muset starat o svého malého brášku. Ten se jí ovšem ztratí. Chtě nechtě se tak musí vydat na dobrodružnou cestu tajemnou a neznámou džunglí.
Nesložitý příběh cílí na nejmenší diváky (humor s netopýry, papouškem, opicemi…). Je milé vidět film, kde si tvůrci vystačí s obyčejnou lahví limonády a knihou! Pochvalu si zaslouží výtvarná stránka, která je taktéž jednoduchá, dvojrozměrná jako omalovánky. Postavy se nemusí ani moc hýbat, stačí obyčejně neobyčejné ruchy! Ruchař by si zasloužil řád zlatého mikrofonu. Postavy jsou milé, padouchové nebudí hrůzu, dětem nabízí dobrodružství s ponaučením, celé se to obejde bez výbuchů a gigantických zmutovaných nestvůr… co víc si přát?! Škoda jen, že celý film není tak ohromující, jako úvodní scéna s přistáním letadla na malinkém náměstí, přičemž pilotkou je Zizina maminka! (foto: CinemArt)
