Vzrůstem malý chlapík se škaredým knírem, který je hlavním hrdinou, přičemž k němu vzhlíží i krásná princezna, se jen tak nevidí. Ve filmu o dvou nešikovných instalatérech se s ním setkáte. Tím druhým je Mariův bratr Luigi. Při jednom melouchu je vcucne záhadné potrubí podobné bifröstu z Marvelu a podobně jako Thora a Lokiho rozdělí. Mario skončí na houbové planetě, které vládne krásná princezna, a Luigi v Říši temna, kde vládne největší ďábel Mauzr se svými zombíky. Karty jsou rozdány a příběh se roztáčí.
O akci ve filmu není nouze. Po vzoru původní arkádové počítačové hry Mario Bros se tu skáče, lozí po potrubí, překonávají se nejrůznější nástrahy, mění se power-upy, honí se za Super hvězdou… a pochopitelně jezdí. Vidět princeznu na motorce je prostě dokonalé. A posléze, když třímá v rukou halapartnu a čelí tváří tvář Mauzrovi, se do ní musí platonicky zamilovat každý kluk.
Do toho všeho zní songy od A-ha, Bonnie Tyler, Beastie Boys, AC/DC, árie z Carmen atd. Ten, kdo měl na starosti muziku, se pořádně vyřádil. V dobrém slova smyslu.
Zmíním také, že uprostřed a na konci závěrečných titulků se ukrývají dvě kratičké scény, takže nespěchejte z kina či od obrazovek.
Bohužel můj verdikt i přes všechno zmíněné je, že Super Mario Bros. ve filmu jsou sice pestrobarevnou skládačkou, ale zároveň pořádně temnou a místy krutou. Pro mě bohužel s celkem nesympatickým hrdinou, i když má své nesporné kvality (nic nevzdává). Bojím se, že už za týden si nevzpomenu, o čem to bylo.
