Tomu se říká zabít dvě mouchy jednou ranou. Založit školu princů, tudíž zkasírovat nemalé peníze za školné, a přitom se možná do jednoho z žáků zakouká nesmělá princezna.
Se školou princů je to jako na houpačce. Obsahuje celou řadu milých a nápaditých scén, jejichž potenciál je záhy zmařen nějakým neumětelstvím. Ještě jinak. Mnoho scén nebylo špatných, ale chtělo to vybrousit jako ten princeznin briliant. Třeba hra v šachy, nespisovná čeština skoro všude, princové karikatury, loupežníci, pytlák, princezna, co vypadá jako děvečka… À propos. Herecký výkon Sarah Haváčové se pohybuje na škále od roztomilá až po tragická. Často jí nejde vůbec rozumět! Fakt by to chtělo logopeda. Mluvený projev by přece měl patřit mezi základní pilíře kumštu každého herce. (Uznávám, že Liška je výjimka, co potvrzuje pravidlo. Ale všichni nemůžou blekotat jako on.) Vzhledem k tomu, že jde o hlavní herečku, film tím do značné míry trpí!
Radost mi vážně udělal dialog s kořenářkou („Tebe to nezajímá.“). Usmál jsem se prémii v podobě princezny Lenky, Liškovu chrápání, Lábusově přisolit, připepřit, vylejt, Lábusově hraní na slepičku a znovu dialogu s kořenářkou („Po tomhle by mohli dostat průjem, po tomhle je rozbolí hlava a po tomhle se nevzbudí vůbec. Vyber si.“). Mladičký Patrik Děrgel si v roce 2010 střihl padoucha jedna báseň.
Od prvního okamžiku jsem měl potřebu Školu princů odstřelit. Ale pak přišel nějaký ten hezký moment a pak druhý… Čas ukázal, že v plejádě vánočních pohádek České televize (tato měla premiéru na Boží hod vánoční 2010) si Škola princů zas tak špatně nevedla.