Mladá dívka Bohdanka na sebe bere těžký úkol. Musí se pokusit zachránit své bratry, které zaklela slova matky. Proto se Bohdanka musí všech svých slov (mluvených i psaných) vzdát a vydat se na dlouhou cestu plnou překážek, kde popálená kůže od kopřiv je tou nejmenší, aby je zachránila.
Postavy mluví pražským nářečím; do pohádky, která je českou klasikou, to nepatří. Některé dialogy působí, jakoby si děvčata právě odskočila na plac z kavárny na Václaváku; kontrast je o to větší, jelikož holky mají oblečené kroje a všude jsou roubenky. Když se přesuneme do hradu, působí pohádka jako fraška. Z koktajícího nekňuby je rázem nekoktající odvážný muž, z druhého prince, který se nejdříve chová jako mistr arogant a zloduch se nevíme proč, vyklube komik a hlupák. Nevěrohodně působí přeměna královny v čarodějnici a zpět. Věštění pomocí hřebenu také filmu moc nepřidá. Právě tyto drobné detaily se kupí a pohádce ubližují. A závěrečná scéna u hranice je tedy úplně mimo.
Pohádka je opravdu nádherně a velkoryse natočená, není se za co stydět. S penězi se nešetřilo nebo šetřilo, ale nejde to poznat. Chyběl ale pořádný dramaturg, který by Alici Nellis řekl, že některé věci musí být jinak, než vymyslela a napsala.
PS: Vašo Patejdl se s hudbou vážně blýskl!
