Pohádka je o tom, kterak se rozmazlená a nerudná princezna polepšila v začarovaném lese.
Dát pohádce, která je prosta dobrého vtipu, název Řachanda, je velmi odvážné (čti trapné). Napočítal jsem všehovšudy tři legrační momenty: Sežral jsem všechny marmelády. Za to by mě mohli zavřít. Jakube, ty seš zavřenej.
Za prvé bych rád zdůraznil, že Řachanda není o nic horší než jakákoli jiná česká pohádka, která u nás byla v poslední době natočena! Čest výjimkám (Tři bratři, Tajemství staré bambitky…). Ale za druhé to také znamená, že se nepovedla! Je plná logických nesmyslů (skoro celé království si koupí a vypije kouzelný lektvar), plná pitvoření (úplně všichni), trapností (televizní obrazovka v jezeře), rádoby moderních kostýmů (avatarky), přebývajících resp. chybějících postav (trpaslíci resp. král Růžového království) atd.
Za hlavní neduh pohádky vidím, že úplně všechny postavy, ať už vypijí lektvar z blbohňupce nebo ne, se s prominutím chovají jako idioti.