Německo-britský animovaný film Příšerákovi nás seznamuje s nepříliš šťastnou rodinou Wishbonových. A taky Drákulou, který si vyhlédne mámu Emmu za svou budoucí partnerku. Proto pošle zlou Babu Yagu, aby Emmu proměnila v upírku. Čarodějnice ovšem nedopatřením změní i zbytek rodiny. Tatínek Frank se stává Frankensteinovým monstrem, jejich dcera stydlivá teenagerka Fay se promění v mumii a z malého Maxe, kterého všichni šikanují, se stává vlkodlak. Rodina příšeráků se vydává po stopách čarodějnice, aby jim vrátila lidskou podobu.
Opět tu máme film, který je skvělý po technické a vizuální stránce, ale dokazuje, že to prostě nestačí (viz Hurvínek, Maxinožka, Velká oříšková loupež…). Příšerákovi nejsou až tak moc příšerní, ale doplácí na klasickou chybu. Středem pozornosti nejsou děti, ale dospělí (Drákula, matka, hippie známá, Baba Yaga…). Děti určitě nezajímají milostné eskapády Drákuly, okolo kterých se vlastně točí celý film! Přitom postavy jsou načrtnuty dobře a jsou sympatické.
Zde ale další výčet vad na kráse: Drákula disponuje technikou Iron Mana, což za klad nepovažuju; trojice netopýrů je príma, ale na první pohled je patrná inspirace mimoni; připočtěme několik fekálních humorů; nudné, donekonečna se opakující teleportace baby Jagy a její magii; humor limitně blížící se k nule atd.
Vrazit tolik peněz a práce do jasného recyklátu Hotelu Transylvánie plus Úžasňákových, mi přijde jako velmi hloupý tah.