Princeznu Ellenu, stejně jako třeba Šípkovou Růženku, provází kletba. V den jejích dvacátých narozenin má celé království pohltit věčná temnota. A skutečně se tak stane! Ráno se ale princezna probudí živá a zdravá. Má to ovšem háček. Probudila se do stejného dne, opět ji čekají dvacáté narozeniny a večer království opět pohltí černá bouře. A znovu. Princezna zjišťuje, že zůstala uvězněná v čase. Jak z toho ven? Bude to chtít hodně důvtipu, hodně odvahy a hlavně srdce na pravém místě.
Princezně zakleté v čase by se dalo mnohé vytknout: na prvním místě okopírovanou zápletku z filmů Na hromnice o den více, Na hraně zítřka či Palm Springs; kostrbatý úvod resp. kostrbatá zápletka, proč vlastně království hrozí zkáza; přílišné zobrazování černé magie; kouzlení á la Doctor Strange; dále například neherecký výkon Elišky Křenkové, která neumí ani pořádně mluvit, natožpak hrát; Natalia Germani byla vážně jedinou vhodnou adeptkou na dvacetiletou princeznu?; vůbec všechny postavy, včetně prince, které působily nevýrazně; moderní mluvu (divný, jasný, skvělý, takovejch, jo,…); dlouhou stopáž; písničku od Elvise Presleyho.
Dalo by se jí mnohé pochválit: na prvním místě velice dobrou hudbu Lukáše Daniela Paříka; na české poměry dobrou kameru, kostýmy, efekty; cit pro detail (kuchařka zdobí dort a ten je pak na hostině, princezna chce být barevně sladěná s princem); humor („Nevěděla jsem, že snižujeme stavy.“, „Pusu dostanu.“, „Tak to budeme muset přidat svíčky.“, pozvání na lukostřelbu a víno,…); písničku Tam za řekou.
Ať to beru z jakékoli strany, pořád mi vychází, že jsem viděl jednu z nejlepších českých pohádek za x let. Není a nebude klasikou jako Pyšná princezna, na to je příliš moderní a zakletá v čase (čti svázaná s dobou svého vzniku). Autorům, kteří měli omezený rozpočet a, řekněme, méně zkušeností, se povedl husarský kousek. Z ničeho vykouzlili mnoho. Blahopřeji. Druhé pokračování je naplánováno na rok 2022.
