Podle upoutávek opulentně vyhlížející fantasy, je ve skutečnosti komorním příběhem jedné rodiny, která vymění hektický městský život závislý na digitálním světě za odlehlý anglický venkov nezávislý ani na elektřině. Rodiče by si klidně pěstovali rajčata a děti asi unudily k smrti, kdyby se v zakázaném lese nenacházel jeden kouzelný strom…
To, že se filmaři drželi spíše při zemi, dokazuje například fakt, že hlavní záporná postava Lámacína nezničí strom, nenastane apokalypsa a záchrana přinejmenším poloviny galaxie, ač se to přímo nabízelo! Tvůrci si patrně byli vědomi, že by okopírovali prvního Avatara, a že tvoří film pro děti. To si zaslouží pochvalu. Anebo je to tím, že film pochází z Británie. Amíci by asi sáhli po něčem více destruktivním. A tak dětem stačí do lesa vejít, přeskočit potok, podlézt strom, nevšímat si výstražných cedulí a věřit na kouzla…
Magický svět se tu žel smrskává do povrchních atrakcí či pozlátek jako jsou tobogány, houpačky, narozeninové oslavy, tanec, pizza, poháry, zákusky… Hlavní kámen úrazu ale vězí v přehršli random postav, řečeno slovníkem dnešních dětí. Měsíc, Kastrol, víla Silka, paní Pračka, pan Kdovíkdo… Proč ony a ne jiné? Nemají žádný význam. Žádné opodstatnění. Místo Měsíce tam klidně mohl být pes křížený s lampičkou a vyšlo by to nastejno. A to nemluvím o světech, které připlouvají k hrdinům. Odkud? Z jakého důvodu? Proč takové a ne jiné? Celé to připomíná dort pejska a kočičky. Odpovědí na tyto otázky budiž kniha, podle které je příběh zfilmován. Napsala ji Enid Blyton v roce 1939. Co bylo magické téměř před sto lety, nemá šanci uspokojit současnou mládež, bohužel ani dospělé. Takovou látku přetransformovat vyžaduje nadlidský um. Takhle to vypadá, že někdo líný zadal do umělé inteligence: napiš scénář podobný Čaroději ze země Oz a Alenky v říši divů a prskni do toho trochu kečupu. Vzniklo toto, místy patetická a křečovitě optimistická podívaná, postrádající hlubší význam a logiku. Ale chvála Pánu Bohu to není takový průšvih, jak velkým mohl být. (foto: Bioscop)
