Přání k mání vypráví příběhy několika podob lásky: o trampotách náctiletého Alberta, který je až po uši – a hlavně neopětovaně – zamilován do sestry svého nejlepšího kamaráda, o lásce mezi Albertovými rodiči, tedy o varietním kouzelnickém duu prožívajícím krizi středního věku, a také o lásce rodičovské, kdy se floutek a lamač dívčích srdcí Bosák junior snaží získat pozornost a lásku svého otce, mocného hoteliéra.
Přání k mání není klasická pohádka, ale vánoční příběh s trochou kouzel. Jde o jakýsi návrat k filmům, jakými byl třeba Pan Tau nebo Lucie postrach ulice. Protože jde o rodinný film, děti i dospělí si z kina mohou odnést mnohá ponaučení: rodina a přátelství je víc než všechny věci světa; být lakomý se nevyplácí; krást se nemá; být krásný v patnácti a být krásný v šedesáti jsou úplně jiné věci; je zcestné střádat majetek a budovat postavení pro lepší budoucnost svých dětí a přitom se jim nevěnovat, když jsou ještě dětmi, apod.
Herci jsou vybraní skvěle, ale jejich herecké výkony, pohybující se na hraně karikatury, jsou bohužel nejslabším článkem celého filmu. Ale dětem, kterým je film určen především, to vadit rozhodně nebude. Karlovy Vary, kde se film především natáčel, přidávají filmu kladné body. Stejně tak styl a výtvarné pojetí, které kapánek pošilhává po zahraniční produkci (čti po tvorbě režiséra Michela Gondryho nebo Wese Andersona). Humor má kolísající kvalitu, děj se motá kolem posledního přání, snímku bych také ubral starosti, které trápí dospěláky, ale jinak film drží pěkně pohromadě. Má svou zápletku i rozuzlení. Plno hezkých momentů (písmenka v polívce, scéna v cukrárně). Postavy jednají logicky, jejich chování je pochopitelné. Nejvíce to oceníte u méně kladných hrdinů.
S ohledem na katastrofální stav české kinematografie, jde o mírně nadprůměrný snímek, který má své mouchy, ale v zásadě ho lze vřele doporučit. A to celé rodině!