Hlavní hrdinka Asha touží stát se královou pobočnicí. Ve svém rodném městě v říši Rosas, kde má král moc plnit lidem jejich přání, dělá zatím průvodkyni. Když král začne zpívat o tom, jak všechny chrání, náruč otevírá a lásku dává, větřím jasného záporáka. Záhy se ukazuje, že když člověk vysloví své přání, hned ho zapomene. A ten, kdo rozhodne, zda se splní či nesplní, je právě král…
Líbily se mi detaily typu, že když je někdo pečlivý, může se to považovat za slabou stránku nebo že si introverti zaslouží soukromí. Vtipů zde není mnoho, ale díky Bohu za ně. („Mou máti oholili kvůli němu.“ Zvětšení slepice – tomu se asi malé děti smály nejvíc.) Líbil se mi zpěv a tanec se světlem a stíny, takové věci se vidí jen v drahých filmech. A myslím, že všechny v sále (formou šoku) ohromilo slepičí vystoupení.
Pochopitelně tu máme černou a bílou magii, no co už s tím, a že jsme všichni hvězdný prach, to taky trochu drhne. Po první písničce, protože jde také o muzikál, tleskalo jedno malé dítě, což bylo roztomilé. Po skončení projekce tleskalo snad celé kino. Vím, že to o kvalitě filmu nic nevypovídá, ale přihlížet k tomu můžeme. Dětem se film rozhodně líbil.
Přání vzniklo ke stému výročí studia Walt Disney. Znáte to, ne každá oslava se povede, tato nebyla úžasná, ale určitě nad ní nelze ohrnovat nos.
