Popleteného Polepetka pošle otec do světa, jelikož jeho hloupé chování překročí všechny možné hranice. Naděje, že dostane rozum, je sice mizivá, ale existuje. To bychom nemohli být v pohádce, aby náš hrdina nepřemohl záludného loupežníka a nezískal srdce princezny Pletany!
Ono ledasco napoví píseň, kterou v úvodní scéně zpívá tatík hlavního hrdiny: „Pleteme koš na jahody, na maliny…“, přičemž plete nůši na seno. To mu nemohli do ruky strčit něco menšího?
Polepetkovy přesmyčky jsou nejenom trapné a hloupé, ale s přibývajícím časem brutálně otravné. Polepetko je fakt dement. A ne jen on! Princezna možná nalezla zalíbení v nekomplikovaném hrdinovi s čistou duší, ale realisticky smýšlenému divákovi musí být jasné, že svého rozhodnutí by musela litovat už den po svatbě! Rozostřená barevná světla používaná snad v každé scéně, jsou natolik rušivá a stupidně zvolená, že jen přispívají vypnout televizi. Pohádku zcela neprávem provází pověst kultu. Přátelé, nalejte si čistého vína a střízliví se na pohádku podívejte znovu, vidíte, už to taky pletu. Každopádně nezůstávejte uvězněni v nánosech patosu a nostalgie!
PS: Titul nejtrapnějšího a nejpřehrávanějšího krále v dějinách kinematografie získává Ivan Krajíček!
