Princezna umí díky svému úsměvu vyčarovat růži, a když pláče, místo slz jí po tváři stékají perly. Záporačky v podobě macechy královny a její dcery se činí už od první minuty. Princ zahoří láskou na první pohled, do minuty následuje žádost o ruku a o tři vteřiny později se políbí. Já mám bradu až na zem a očekávám titulek: Hráli. Třicetiminutová pohádka ale není ani v půlce, je jasné, že macecha s dcerunkou neřekly poslední slovo… Jejich lest je ovšem chabá, na způsob Popelky a jejich naivita hodná papundeklových pohádek.
Zajímavý byl útěk princezny srovnatelný s Hrabě Monte Christem, ale odkdy se žaláře stavěly ve vyšších patrech nad kuchyní?! Král s sebou nenechá tak mávat, jak bychom čekali. Umí říct ne! Pohádka by určitě snesla delší stopáž, škoda druhé půle, kdy se vytratí slibný potenciál a dějí se příliš prostoduché situace (např. že se pod závojem skrývá někdo jiný). Jinak by Perly a růže okupovaly čelo tohoto žebříčku.