Otcem Percy Jacksona je starořecký bůh Poseidon. Jeho matka je člověk. Percy je tak polobohem, který si díky téhle skutečnosti neustále hledá své místo jak na zemi, tak na nebesích.
Ve druhém pokračování se ocitáme v táboře „polokrevných“. Ochranná bariéra, která tábor chrání před nepřáteli, je prolomena. Zrádce se snaží probudit k životu jednoho z původních Titánů – ukrutného ďábelského Kronose. Začíná tak honba za Zlatým rounem, které dokáže jak vzkřísit Kronose, tak uzdravit kouzelný strom, který chrání tábor polobohů.
Tento velmi povrchní film cílí na teenagery a snaží se být následovníkem Harryho Pottera a Stmívání. Celá řada dějových zvratů je nechtěně úsměvná či přitažená za vlasy. Například Kyklop střežící Zlaté rouno žije uprostřed oceánu v zábavním parku; z břicha podmořské příšery se dostanete jednoduše, stačí, když lodí probouráte její žaludek; bůh Hermes dá hrdinům dva kouzelné předměty, a ejhle, přesně tyhle dvě věcičky budou za chvíli potřebovat; a kromě tří dospělých se ve filmu neobjeví člověk starší dvaceti let; úsměvné, že?
Samotné namontování starých řeckých bájí do reálií současných Spojených států ze své podstaty budí úsměv na tváři a stojí na tak vratkých základech, že celá série Percy Jacksona může uspokojit jen diváky velmi velmi nenáročné.