Ošklivá princezna vznikla na motivy stejnojmenné pohádky Jany Kašové, jejíž talent bych rád vyzdvihl, psala totiž pohádky nevšední, vtipné, chytré a především originální. Všechny zmiňované atributy v sobě má i tato pohádka.
Král se rozhodne provdat své dvě dcery. Moudrou, milou, ale nehezkou Josefínu a krásnou Zlatuši, na niž chytrost jaksi nevybyla. Bohužel žádný z nápadníků o škaredou Pepičku nestojí. Proto si král umane, že Zlatuši dostane za ženu jedině ten, kdo sežene ženicha i pro Josefínu. Přetěžký úkol.
Nafintěná Zlatuše nešikanuje a netrápí svou sestřičku ošklivku, jak bychom čekali. Neobyčejná je pohádka také v tom, že se zde nevyskytuje úhlavní záporák!
K pousmání stojí výběr potenciálních ženichů četbou z jejich dopisů. Ale že z té hromady nabídek, vyberou psaní básníka a čaroděje, vyznívá divně, ne-li směšně. V knize zmiňované Jany Kašové se ovšem vyskytují klasicky princové tři, básník, silák a boháč. Scénárista si jednoduše ulehčil práci a ještě ušetřil produkci nějakou tu korunu. Bohužel škrty udělal dost násilné.
Ze slaboduchých veršů prince Lumíra jsem málem dostal osypky. I z toho, jak se Sabina Laurinová coby Zlatuše u toho tetelí. Prosím, neberte to jako kritiku. Princ Lumír byl i v knize takový mimoň a Michal Dlouhý ho ztvárnil hezky, no a Zlatuše je fakt čistý destilát z aspoň třiceti blondýn. Naproti tomu prince Ramána mohl Martin Dejdar zahrát jinak, pojal ho jako Mefista kříženého Pierrem Richardem.
PS: Já nevím jak vy, ale mně přišla Pepička mnohem krásnější než Zlatuše. Lenku Vlasákovou prostě nezeškaredíte ani kostěnými brýlemi, pihami, ani rezavým drdolem.