Krásnou a mladinkou princeznu Jůlinku přislíbí ohyzdnému a starému princi Hubertovi. Jůlinka ho nechce a raději uteče z domu. Rodiče vyhlásí, že kdo ji najde, dostane ji za ženu s hromadou peněz. V průběhu děje motiv nechtěného ženicha úplně zmizí. Bohužel to není jediná vada na kráse…
Cituji jednu z prvních králových vět: „Hubert má hroznou hubu.“ Princeznina první věta zní podobně: „Hubert je blbej jak Chramostovy necky.“ Asi místní aristokracie převzala slovník venkovanů, říkám si. Vtipné teda je, že brzy toho Chramostu spatříme i s neckama…
Princezna se na útěku seznámí se strašidlem Mulisákem a vodníkem Brčálem. Proč má ale Mulisák podobu koně a vodník člověka, to nikdo neví. Když je ale potřeba, aby Mulisák běhal v jeskyni, hned je taky člověkem. Říká se tomu samoúčelnost. U bran pekelných je dobré se rozdělit, kdepak jít pohromadě. Když jde člověk sám, určitě se bojí méně a hrozí mu menší nebezpečí… Lucipera mohl hrát někdo jiný, než nějaký jouda z vesnického ochotnického divadla. Ještě k tomu peklu. Čertům je úplně jedno, že uchvátili ty nejpočestnější lidi na světě! Naštěstí je tu vodník, který vodní hadicí ukrytou v rukávu uhasí plameny pekelné. Principál a zlý Dejmor jsou díky maskérům tak ukrutně podobní, že jsem měl pocit, že je hraje jeden a týž herec. To je nemohli nějak typově odlišit? Nehledě na to, že se principál, stejně jako Dejmor, stejně jako princ Hubert, na konci pohádky úplně vypaří, jakoby ani ve filmu neúčinkoval.
V Zatoulané princezně je plno zbytečných nebo nic neříkajících záběrů. Když kočky vylezou z krabice a pak jedou s vozíkem, sklidí bouřlivý aplaus. Dialogy, například: „No jo, ale kudy do toho pekla pudem? Musíme to přece najít,“ jsou v lepším případě obyčejné, v horším ubohé.
Líbila se mi královna Táni Fischerové, ze které urozená noblesa a šarm jen vyzařovaly a její mladinká rozkošná dcerka Lucie Tomková.
Řeknu to takhle. Kdybych chtěl vidět cirkusové vystoupení, zajdu do cirkusu. Kdybych chtěl vidět film o cirkusácích, nebudu se dívat na pohádku, ale mrknu třeba na jeden díl Cirkusu Humberto. Tak jako ano, s přimhouřenýma oběma očima se dá na Zatoulanou princeznu dívat, ale koho by bavilo, mít věčně zavřené oči?