Krásnou a mladinkou princeznu Jůlinku přislíbí ohyzdnému a starému princi Hubertovi. Jůlinka ho nechce a raději uteče z domu. Rodiče vyhlásí, že kdo ji najde, dostane ji za ženu s hromadou peněz. V průběhu děje se motiv nechtěného ženicha nějak úplně vypaří. Bohužel to není jediná vada na kráse…
Cituji jednu z prvních králových vět: „Hubert má hroznou hubu.“ Princeznina první věta zní podobně: „Hubert je blbej jak Chramostovy necky.“ Asi místní aristokracie převzala slovník venkovanů, říkám si. Vtipné teda je, že brzy toho Chramostu spatříme i s neckama…
Princezna se na útěku seznámí se strašidlem Mulisákem a vodníkem Brčálem. Proč má ale Mulisák podobu koně a vodník člověka, to nikdo neví. Když je ale potřeba, aby Mulisák běhal v jeskyni, hned je taky člověkem. Říká se tomu samoúčelnost. U bran pekelných je dobré se rozdělit, kdepak jít pohromadě. Když jde člověk sám, určitě se bojí méně a hrozí mu menší nebezpečí… Lucipera mohl hrát někdo jiný než nějaký jouda z vesnického ochotnického divadla. Ještě k tomu peklu. Čertům je úplně jedno, že uchvátili ty nejpočestnější lidi na světě! Naštěstí je tu vodník, který vodní hadicí ukrytou v rukávu uhasí plameny pekelné. Principál a zlý Dejmor jsou díky maskérům tak ukrutně podobní, že jsem měl pocit, že je hraje jeden a týž herec. To je nemohli nějak typově odlišit? Nehledě na to, že se principál, stejně jako Dejmor, na konci pohádky úplně vypaří, jako by ani ve filmu neúčinkovali.
V Zatoulané princezně je plno zbytečných nebo nic neříkajících záběrů. Když kočky vylezou z krabice a pak jedou s vozíkem, sklidí bouřlivý aplaus. Dialogy, například: „No jo, ale kudy do toho pekla pudem? Musíme to přece najít,“ jsou v lepším případě obyčejné, v horším ubohé.
Líbila se mi královna Táni Fischerové, ze které urozená noblesa a šarm jen vyzařovaly a její mladinká rozkošná dcerka Lucie Tomková.
Řeknu to takhle. Kdybych chtěl vidět cirkusové vystoupení, zajdu do cirkusu. Kdybych chtěl vidět film o cirkusácích, nebudu se dívat na pohádku, ale mrknu třeba na jeden díl Cirkusu Humberto. Tak jako ano, s přimhouřenýma oběma očima se dá na Zatoulanou princeznu dívat, ale koho by bavilo mít věčně zavřené oči?