Asi netřeba zde vyjevit neuvěřitelný příběh Popelky. Takže místo umouněné dívky tu máme popelavého chlapce, nevlastní sestry jsou nahrazeny bratry a místo prince tu máme princeznu. Jinak se nic nemění.
To, že je autorem předlohy Josef Lada, nemáte šanci poznat. Snad jen hláška: „Kdyby se mně nějaký mládenec líbil, co kdyby se popral s tím Šobrovic čoklem,“ která souvisí s tím, že dřív nápadník princezny musel porazit draka, mírně naznačuje, že autorem musí být někdo na výši. Konec konců to klidně mohla být autorka scénáře a režisérka Vlasta Janečková, protože originál neznám. Kdo ví?!
Paní Dvorská tu hraje macechu. Zápornou postavu! Šok! A fakt se nestačíte divit, co že je to za herdek fúrii hydru baba! Princezna není žádná kráska! V životě jsem neviděl hrát Kostku tak umírněně! Že by to způsobila sama královna?! Ona totiž Carmen Mayerová hrající královnu, byla ve skutečnosti jeho ženou. Každopádně spanilejší královnu jen tak v české pohádce nenajdete!
Představte si, že v papundeklové pohádce se vyskytuje živá koza, holubi a z pumpy teče opravdická voda! Tady je smajlík. To jsou mi panečku vymoženosti! A krásně vyřešili finále se zkoušením střevíčku!
Rozlouskávání ořechů se tu moc neřeší. Popelák se asi společenskému chování, vybraným způsobům, slovníku šlechty a tanečním figurám naučil jen tak mimochodem před kozím chlívkem?! Pochopitelně macecha se svými synáčky by musela být slepá, aby Popeláka na plese nepoznala! Možná bych na úplném konci nechal princeznu, ať sama odhalí svého tajemného prince (třeba v chlívku s kozou). Mohlo tu být ještě víc romantického pnutí a kapku víc procent! Ale já ty procenta nakonec stejně přihodím.
