Španělský král Filip si za svou choť vyvolil chudou dívku Charlottu z Anglie. Sice ji neskonale miluje, ale brutálně na ni žárlí. Tak to máme první velký problém. Tím druhým, daleko horším, je Charlottina tchyně pod jednou střechou. Možná to v jednom ze sta případů funguje, ale tady rozhodně ne! Královna za zády svého syna kuje pikle pekelných rozměrů, jen aby svého dospělého synáčka měla zase pro sebe! Šílená opičí láska v praxi! Ke smůle všech to mladý král tak nějak nevidí.
Člověk v roce 1989 řešil přece jen jiné věci, takže je možné, že tato romance vydávající se za pohádku, vám utekla. Tak upřímně, pokud vám tehdy bylo deset, o nic jste nepřišli, páč partnerské, milenecké či mateřské problémy vám byly asi stejně tak ukradené, jako tehdy vašim rodičům spory Jů a Heleho. Z krále se mi fakt dělalo nevolno jak dokonale manipuluje se svou chotí, nikam nesmí chodit bez jeho přítomnosti, jen sedět ve svém pokoji… Žasl jsem, jak anglický šlechtic nechá ze své domoviny do Španělska dovést šaty a šperky hned do druhého dne jako Česká pošta. Anebo jsem nepostřehl časový střih? Nicméně mě při sledování zachránil střih, kdy se ocitáme v Anglii. Maskéři v případě Mahuleny Bočanové odvedli skvělou práci a já se konečně začal bavit!
Vlasta Janečková, v tomto případě také scénáristka, si blahosklonně jako režisérka dopřála pro studiovku 85 minut, bohužel rozuzlení celého případu stejně nezvládla, příběh nevygradoval, neohromil, jen tak nějak prošuměl.
