Název pohádky, Lukavského úvodní monolog o snech, teskné zpěvy – hned na začátku musí být každému jasné, že v pohádce nebude ani jeden úsměvný moment. Takové moc rád nemám, ale co naplat, jde se na to…
Spíše než pro děti je tato pohádka pro dospělé. Anebo jinak. Pro děti také, jako prevence před užíváním drog. Škoda, že polovinu času sledujeme psychedelické účinky lidí závislých, v našem případě krále a jeho dcery, na snech. A to celkem názorně a srozumitelně. Proměna chování, vzhledu i to, jak vás droga zotročí. Méně logický byl honorář krále snů. K čemu mu bylo zlato?
Poselství pohádky by se dalo shrnout do věty: „Je dobré žít pro nějaký sen, ale není dobré žít ve snech.“ Pro děti méně vstřícná. A měl jsem dobrý odhad. Žádný šprým.