Nerozlučná dvojka vypráví příběh Dona, dřevěné loutky, na cestě za hrdinstvím a opuštěné hračky DJ Doggy Doga, který hledá opravdového kamaráda. Jejich cesty se zkříží v Central Parku v New Yorku a společně prožívají dobrodružství nepříliš vzdálené tomu, které zakusili Don Quijote se Sanchem Panzou.
Po zvukové stránce je film bomba. Kdyby vlny na útesy dorážely, hudba burácela, sopky bublaly, draci ryčeli atd. v jiných filmech aspoň na polovinu jak zde, mohli by si tvůrci gratulovat!
Don hledá hrad v oblacích, aby se stal opravdovým hrdinou, ale prosím vás, neptejte se mě, jak k tomu přišel. Neví to ani on, ani já, bohužel ani scénárista. V příběhu se dost často střídá realita se sny a představami. Sice rozlišená grafikou ve 2D a 3D, ale bojím se, že malé děti, kterým je film především určen, budou značně tápat. No, nějak si s tím poradí, ale! Zastaralé loutky (padesátá léta) se smrtící kombinací zastaralého rapera (devadesátá léta), nemůžou ani náhodou oslovit dítě v roce 2024!!! Bohužel.
Závěrečné vystoupení loutek pak jen pečetí chabý a jalový příběh, který vyznívá do ztracena.
Nikdy s nikým se o nic nevsázím, ale tady bych skoro udělal výjimku. Vsadil bych se s vámi, že do jednoho měsíce si nevzpomenete, o čem film byl a už vůbec ne, jak se jmenoval.
