Myška Šupito chce všechny přesvědčit, že je stejně statečná jako její již zesnulý tatínek. Rozhodne se vytrhnout pár chlupů z kožichu lišáka Bělobřicha. Při následné honičce ale oba přijdou o život. Dostanou se do nebe. I přes počáteční nevraživost se společně vydávají hledat tatínka Šupity.
Šupito s lišákem v nebi potkají velmi agresivního jezevce, myšky, co se vám škodolibě posmívají, létající komando brouků, které dohlíží na pořádek, musí zdolat strašidelnou dráhu, být úspěšní v mlátící atrakci, projít hrůzostrašným Lesem lesů, v krvelačném souboji přemoci lišáka Tlamouna, tři pětiny filmu se odehrává někde v šeru či noci atd. Nezlobte se na mě, ale ten má špatný název. Měl se jmenovat Myši patří do očistce. A to v lepším případě! Ústy lišáka se dozvídáme, že vede blbý život, myška si je vědoma, že jeho strýc sežral jejího tatínka, a vůbec každá liška někoho sežrala atd. Přes tyto aspekty a vzhledem k tomu, že film postrádá humor, působí smutně a depresivně. Po půl hodině dítě sedící v kině o řadu nade mnou shrnulo mé pocity: Mami, mě to už nebaví.
Strkat do filmu odkaz na jízdu důlním vozíkem z Indiana Jonese, která byla použita už snad v tisíci filmech, svědčí o tom, že tvůrci kreativitou příliš neoplývají. Když se v nebi praštíte, tak vás to bolí, když spadnete z asi stometrového útesu, jste naprosto v pohodě. Zajímavé. Je potřeba zdolat svou atrakci, abyste mohli pokračovat dál. Zeptám se, jak by asi zdolávali atrakci, kdyby zcela náhodou nepotkali toho papoucha? To je jen namátkou několik míst, při kterých jsem obracel oči v sloup. A kdybyste něco nepochopili, jako třeba když hrdinové zvolají: „Dokázali jsme to!“, a já skutečně vlastně v té chvíli nevěděl, co dokázali, ozve se hlas vypravěče, který slouží tvůrcům jako berlička, a všechno nám to po lopatě dovysvětlí.
Film je výchovný, nabádá děti, aby se umývaly a čistily si uši, a když něco chtějí, aby poprosily. Ale uznejte, toto vychvalovat v recenzi je velmi slabý kalibr. Líbila se mi akorát Šupitina aktovka z krabičky od sirek a pousmál jsem se jednou jedinkrát! Této hlášce, kterou pronesla kočka: „Jsem nejenom mrtvá, ale taky pěkně naštvaná. Prý devět životů?!“
Na závěr dle myšlenky, že konec něčeho je začátek něčeho druhého, nám je servírována reinkarnace na zlatém podnose. I kdyby zde tento prvek nebyl, Myši patří do nebe nabízí bohužel i přes prvotřídní animaci nudnou a neoriginální podívanou. (KINO)
