Kluk Tonda z Prahy, vyráží na prázdniny do malé vesničky Pětipsy. Čeká ho střet s místní partou dětí, a především velké letní dobrodružství.
To byste nevěřili, ale v Pětipsech se nachází psi. Fůra psů. Určit se stoprocentní jistotou, koho těmi TŘEMI v názvu pan režisér (nějaký Ota Koval) vlastně myslí, lze až patnáct minut před koncem. Stejně tak onoho PSA, o jehož smysluplném zapojení do příběhu, by se klidně mohly vést dlouhé debaty. Tlupa dětí nevýrazná a chaoticky zrežírovaná, jako ti psi, co volně pobíhají po dědině. V té chvíli si musíte vzpomenout na Věru Plívovou-Šimkovou jak byla geniální, jak dokázala najít dětské talenty, co mají charisma, talent a hlavně, jak s nimi dokázala pracovat před kamerou, aby jejich výkony byly přirozené a nezapomenutelné!!!
Chudičký děj o lovení jednoho padesát let starého úhoře gigantických rozměrů, je natahovaný nekonečně dlouhými, často zbytečnými záběry. Přednost mají hezké obrázky před dějem. Holka tu letí na kluky, co umí rybařit, dospělí dělají jen křoví a rozhodně se tu nespěchá.
Závěrem. Jak pravil můj kamarád, kterému bylo v době premiéry tolik, co dětem ve filmu: „Kdyby to za něco stálo, tak si ten film pamatuju.“
