Kluk Tonda z Prahy vyráží na prázdniny do malé vesničky Pětipsy. Čeká ho střet s místní partou dětí a především velké letní dobrodružství.
To byste nevěřili, ale v Pětipsech se nachází psi. Fůra psů. Určit se stoprocentní jistotou, koho těmi TŘEMI v názvu pan režisér (nějaký Ota Koval) vlastně myslí, lze až patnáct minut před koncem. Stejně tak který ze všech těch psů je oním PSEM, o jehož smysluplném zapojení do příběhu by se klidně mohly vést dlouhé debaty. Tlupa dětí nevýrazná a chaoticky zrežírovaná, jako ti psi, co volně pobíhají po dědině. V té chvíli si musíte vzpomenout na Věru Plívovou-Šimkovou jak byla geniální, jak dokázala najít dětské talenty, které mají charisma, talent a hlavně, jak s nimi dokázala pracovat před kamerou, aby jejich výkony byly přirozené a nezapomenutelné!!!
Chudičký děj o lovení jednoho padesát let starého úhoře gigantických rozměrů je natahovaný nekonečně dlouhými, často zbytečnými záběry. Přednost mají hezké obrázky před dějem. Holka tu letí na kluky, co umí rybařit, dospělí dělají jen křoví a rozhodně se tu nespěchá.
Závěrem. Jak pravil můj kamarád, kterému bylo v době premiéry tolik, co dětem ve filmu: „Kdyby to za něco stálo, tak si ten film pamatuju.“
