Fanoušci malých poníků vědí své, ale vy ostatní se nenechte zmást, že jde o cukrkandlově duhovou zábavu pro pětileté holčičky! Ono jde, ale… Většinu fanoušků tvoří muži na dvacet let. Proč? Protože jde o skvělou zábavu, napěchovanou praštěným humorem, bláznivými situacemi, popkulturními odkazy. Příběhy a zápletky nejsou odbyté a scénáristé jsou děsně nad věcí, nezásobují děti dvojsmyslnými narážkami, nechybí morální ponaučení především samozřejmě o důležitosti přátelství, na kterém je celá série založena. Mluvím tedy jak o seriálu, tak o filmu.
Kapitolou samou pro sebe jsou písničky, které, i když jsou aranžované do popového hávu, jsou pestré, nápadité a hitové, ne kolovrátkově mdlé jako v případě Krásky a zvířete. Kdyby ve filmu bylo více humoru než v řadovém dílu poníků, neměl bych problém zařadit film v tomto žebříčku podstatně výše. A to, že scénáristé Bouři neopravili roh až do konce filmu, vyžadovalo od nich jistě velké sebeovládání. Obstáli!
A o čem, že to vlastně je? Princezna Twilight pořádá Festival přátelství a pozvala i ostatní princezny. Nádhernou barevnou oslavu, ale zničí zlá Bouře, posluhovačka ještě většího padoucha Hromokrále. Twilight dokáže uniknout s malou skupinkou poníků. Nezbývá než hledat pomoc u královny, aby zachránili svůj domov, milovanou Equestrii. Štěstí všech leží v jejich kopýtkách.