Když máte dvouleté, tříleté nebo čtyřleté dítě a chcete s ním jít do kina, opravdu moc velký výběr nemáte. Pokud samozřejmě nechcete dětem hned od miminka valit do hlavy věci nad jejich chápání či vhodnost. Mlsné medvědí příběhy jsou pak jasnou volbou.
Velký Nedvěd a maličký Miška se tentokrát, jak název napovídá, vydávají na pól na festival nanuků. Děj je pro cílovou skupinu dětí adekvátně jednoduchý, nesoucí poselství, že si máme pomáhat, být na sebe hodní, že bez práce nejsou koláče, že nemáme být hamižní… Nebezpečí a akce spočívají ve věcech blízkých dětem, jako je například strach ze tmy či nahánění hejna molů.
Ocenil jsem jednu scénu: medvědi dychtí po strastiplné cestě konečně po těch sladkých nanucích, celou dobu na to upínali své síly, během okamžení mění své plány a raději starostlivě pomáhají lední medvědici! Naproti tomu jsem neocenil, že film je tvořen 30 minut dlouhou epizodou Na pól a pak následuje pět krátkých večerníčků. Navíc se ve třicetiminutové epizodě neustále dokola opakuje děj (potkají husu, tygra, opici, dostanou od nich dary a putují pořád dál a pořád zpívají). Z písniček se mi nejvíc líbila ta Molí.
V epizodě o švestkách, kdy medvědi postupně vymýšlí, co s tolika švestkama, upečou koláč, pak nákyp, pak knedlíky, pak zemlbábu, jsem na závěr čekal slivovici. Tvůrci to ustáli a nedali ji tam…
V závěrečné epizodě se medvědi chystají k zimnímu spánku a já v kině začal taky zívat. Ona ta hodina večerníčků dospěláka celkem zmůže. Z Medvědů jsem moc nadšený nebyl, ale chápu, že nejsem cílová skupina. Bohužel Medvědi v sobě nemají ani kousíček přidané hodnoty, jiskřičku něčeho zvláštního…
PS: V potitulkové scéně se dočkáte receptu na domácí zmrzlinu. Pokud jste už utekli z projekce, tak tady jsou suroviny: banány, kokosové mléko a kakao. Ale nezkoušel jsem to, takže za nic neručím. To platí i o téhle pohádce.