Princezna se zamiluje do jednoho ze strážců svého otce-chána. Jenže otec ji nutí, aby se provdala za syna jeho zemřelého přítele, jemuž ji už jako dítě zaslíbil. Orientální pohádka o tom, jak chytrý Nasreddin odhalil, komu právem náleží ruka půvabné princezny Chanšajm. Tolik krátce k ději.
Když princezna omdlí (klidně mohla mít mozkovou příhodu), všichni okolo stojí, její otec i lékař normálně nečinně vykecávají nad jejím bezvládným tělem. To mě pobavilo. Postavy se chovají smysluplně („Utíkat ne, člověk musí myslet hlavou, ne nohama.“ „Trpělivost tě dostane nejblíž k cíli.“). Ovšem mluví brutálně košatě, což má za následek, že se přeřeknou či slova zašumlují a považte, v pohádce České televize to zůstalo! Tvůrci měli patrně omezený rozpočet, filmový materiál přece jenom tehdy stál hromadu peněz. A to nemluvím o platech mnoha známých herců, na papundeklovou pohádku pěkných kostýmech a hojném komparzu.
Bohužel nad čím nedokážu přimhouřit oko je fakt, že než se Měsíční kámen dostane do své poloviny, mění se v detektivku s chatrnou a dokola se motající zápletkou, takže ke konci zavání nudou. Nebýt Josefa Kemra, nevím, nevím…