Dvanáctiletý Peťa se velmi zajímá o historii a slovanské bohy. V jednom archeoskanzenu se mu do rukou dostane záhadný amulet, kterým otevře prastarou jeskyni. Nejenomže se díky tomu do našeho světa dostanou dva sourozenci z pradávné doby, kteří zde byli uvězněni, ale také slovanský bůh bouře Perun a bohyně smrti Černaja. A aby toho nebylo málo, bohové se vtělí do jejich rodičů.
Na úvod nás čeká hezky zpracovaná animovaná pasáž, která nám objasní, co se stalo v daleké historii. Pak se ocitáme v současnosti, která přináší celou řadu úsměvných situací (když táta strčí cigaretu do ucha svému zaměstnanci, když vychrstne džus na svou dceru, když jedna z historických postav neznalá současných vymožeností po vzoru legendárních francouzských Návštěvníků pije vodu z akvária a umývá se v záchodu…).
Film stojí a padá na jistých scénáristy vystavěných pravidlech, ale nakládá s nimi natolik svévolně, že ve výsledku nedávají smysl. Na jedné straně zazní, že boha člověk nezakleje, ale Peťu bohové poslouchají díky amuletu, přičemž se v jedné chvíli snaží do amuletu bohyni zavřít. Proč bude trvat den a noc, než se bohové v lidech probudí? Dva hrdinové nezávisle na sobě mají jakési vize, mají čarodějné schopnosti? Čím se blížíme ke konci, zmatku přibývá. Amulet mění majitele jak na běžícím pásu, hrdinové jsou tam a zase jinde, Perun ztratí moc a pak ji zase má, proč zčista jasna musí hrdinové v sobě najít čisté úmysly? Atd. Přidejte rituál vyvolávání vize, kdy se má oddělit tělo od duše, ale vypadá to jak vyvolávání duchů, téměř neustálou všudypřítomnou temnotu a na konci vám dojde, že mocný Perun s Černajou celou dobu hrají v pyžamu! Bohužel Máma a Táta jsou Boží co nejvíce připomínají moderní slátaninu. (foto: Bontonfilm)
