Dvanáctiletý Peťa se velmi zajímá o historii a slovanské bohy. V jednom archeoskanzenu se mu do rukou dostane záhadný amulet, kterým otevře prastarou jeskyni. Nejenomže se díky tomu do našeho světa dostanou dva sourozenci z pradávné doby, kteří zde byli uvězněni, ale také slovanský bůh bouře Perun a bohyně smrti Černaja. A aby toho nebylo málo, bohové se vtělí do jejich rodičů.
Na úvod nás čeká hezky zpracovaná animovaná pasáž, která nám objasní, co se stalo v daleké historii. Pak se ocitáme v současnosti, která přináší celou řadu úsměvných situací (když táta strčí cigaretu do ucha svému zaměstnanci, když vychrstne džus na svou dceru, když jedna z historických postav neznalá současných vymožeností po vzoru legendárních francouzských Návštěvníků pije vodu z akvária a umývá se v záchodu…).
Film stojí a padá na jistých scenáristy vystavěných pravidlech, ale nakládá s nimi natolik svévolně, že ve výsledku nedávají smysl. Na jedné straně zazní, že boha člověk nezakleje, ale Peťu bohové poslouchají díky amuletu, přičemž se v jedné chvíli snaží do amuletu bohyni zavřít. Proč bude trvat den a noc, než se bohové v lidech probudí? Dva hrdinové nezávisle na sobě mají jakési vize, mají čarodějné schopnosti? Čím víc se blížíme ke konci, zmatku přibývá. Amulet mění majitele jak na běžícím pásu, hrdinové jsou tam a zase jinde, Perun ztratí moc a pak ji zase má, proč zčistajasna musí hrdinové v sobě najít čisté úmysly? Atd. Přidejte rituál vyvolávání vize, kdy se má oddělit tělo od duše, ale vypadá to jak vyvolávání duchů, téměř neustálou všudypřítomnou temnotu a na konci vám dojde, že mocný Perun s Černajou celou dobu hrají v pyžamu! Bohužel Máma a Táta jsou Boží co nejvíce připomínají moderní slátaninu. (foto: Bontonfilm)
